Jak se vyznat ve whisky?
Whisky se neodmyslitelně pojí ke Skotsku a Irsku, odkud pocházejí nejznámější značky. Mnozí whisky považují za krále všech destilátů. Zejména dobře vyzrálé a pečlivé míchané směsi z nejlepších ročníků a oblastí jsou opravdovou chuťovou symfonií.
Zmínky o whisky pocházejí z poloviny 15. stolení a za tu dobu urazila velký kus cesty. Pět století experimentů k dokonalosti stačí, nemyslíte? Stále se však rodí nové kombinace. Třeba
Ballantine´s 21 Year Old byla představena poprvé až v roce 1993. Odhaduje se, že na směsi se tehdy podílelo více než 38 různých sladových whisky ze všech oblastí Skotska. Vrchní míchači (master blender) se z podstaty své profese (a stavovské cti) snaží objevovat nové chuťové variace ? a ty mohou být naprosto odlišné. Třeba typické skotské whisky (např. Laphroaig nebo Highland Park), jejichž základem je značně nakouřený rašelinný slad, mají velmi výraznou a specifickou chuť, kterou ocení až znalci.
I mezi burbony je stále co objevovat. Třeba Booker´s, představená v roce 1989. Je to zřejmě první whisky, která se nefiltruje, a lahvuje se s takovým obsahem alkoholu, jehož dosáhla přirozeným zráním. Navíc jde o tzv. small-batch, což znamená, že se plní pouze z několika vybraných sudů, jejichž obsahy se smíchají.
Co whisky, to originál, a s ním jiná chuť a jiný příběh. Některá chutná po zralém ovoci, jiná je kořenitější, u další bychom rozpoznali citrusové plody, medové tóny nebo vanilku. Pokud vám whisky nechutná, pravděpodobně jste zatím nenašli tu pravou.
Malý slovníček whisky:
- Malt ? vyrobená pouze z ječného sladu.
- Grain ? ze směsi ječného sladu a kombinace dalšího nesladovaného obilí.
- Pure pot still ? z ječného sladu a nesladovaného ječmene (výhradně irská speciality).
- Bourbon (Tennessee) ? základem je alespoň 51 % kukuřice (typické pro Ameriku).
- Single malt ? všechny whisky ve směsi pocházejí z jednoho lihovaru.
- Blended Scotch whisky ? kombinace sladových a obilných whisky.
- Irish whiskey ? kombinace irské sladové, obilné a pure pot still whiskey.
Co dělá vodku vodkou?
Vodka je téměř synonymem pro Rusko. Nikde jinde nenajdete tolik druhů a variací. O její ?objevení? se však Rusové přou s Poláky, odkud pochází nejstarší dochované písemné záznamy. Dnes je vodka celosvětově druhým nejprodávanějším destilátem. Málo známý ruský tip na pití vodky: vychlazená na -18°C je jako ledový projektil.
Vodka byla velmi dlouho lokálním nápojem evropského severu. Až po Velké říjnové revoluci a vlnách emigrace ji postupně začal objevovat svět ? tak se dostal recept a značka Smirnoff (nejprodávanější vodka vůbec) do Ameriky. O skutečný věhlas vodky se zasloužil James Bond: ?Vodka, Martini. Protřepat, nemíchat!?
Hledáte opravdu prvotřídní ruskou vodku? Pak by měla vaše pozornost padnout třeba na prémiovou značku Russkij Standart, kterou uvedl na trh v roce 1998 miliardář Rustam Tarik. K její výrobě se využívá pšenice z ruského vnitrozemí a k ředění voda z oblastí za polárním kruhem. Název vychází z toho, že vodka vzniká podle standardu, který vypracoval vynálezce periodické tabulky prvků D. I. Mendělejev v roce 1984.
Vodka Grey Goose, vyráběná ve francouzské oblasti Cognac pětinásobnou destilací, se může zase pochlubit jiným mimořádným prvenstvím. Zakladatel Sydney Frank značku prodal společnosti Bacardi-Martini za částku, která dosud nebyla v lihovarnickém byznysu dosažena, natož překonána: 2,2 miliardy dolarů!
Zapomenout nelze ani na finskou vodku, tedy Koskenkorvu či Finlandii. Poslední jmenovaná
se ředí vodou z ledovců, proto ji není nutné filtrovat či chemicky čistit.
Závěrem jeden recept, který v 50. letech pomohl vodku v Americe rozšířit.
Moskevský mezek:
6 cl vodka Smirnoff Red No 21
3 cl limetková šťáva čerstvá
12-18 cl zázvorové pivo
Sklenku naplňte ledem (drceným nebo kostkami), všechny suroviny smíchejte a opatrně promíchejte. Ozdobte segmentem limetky.
Jak správně podávat tequilu?
Existuje typičtější produkt pro Mexiko než tequila? Asi těžko. Tequila je mimořádně oblíbená kvůli rituálu, který provází její pití. Ovšem co nám připadá stylové, je pro Mexičany naprosto nepochopitelné. Jak tedy tequilu podávat?
Asi není třeba příliš představovat typické servírování tequily v našich zeměpisných šířkách, jež se nazývá Tři braši. Do prohloubeninky mezi palcem a ukazovákem se nasype trocha soli. Ta se střelí do úst, zapije tequilou a zakousne kouskem citronu či limety. Někdy se také používá pomeranč, přičemž sůl vystřídá skořice, a to v případě zrajících druhů tequil.
Mexičané nad tímto jen nevěřícně kroutí hlavou, protože sami servírují tequilu v kombinaci s nápojem sangrita. Sangrita je pomerančová šťáva s přídavkem citronu, šťávy granátových jablíček a pálivé omáčky z chilli papriček. Nejprve vypijete panáka tequily, potom sangritu. Vyzkoušejte ten rozdíl!
Tequila je geograficky svázána s Mexikem, pro její výrobu a značení platí přísná pravidla, proto výběr dobré značky není nic komplikovaného. Vždy si prohlédněte etiketu. Podle původu cukru je na ní uvedeno buď:
Tequila ? nejméně 51 % cukru pochází z modré agáve, nebo:
100% blue agave tequila ? jediným zdrojem cukru je modrá agáve.
Dále si všimněte, jak dlouho tequila zrála v sudu: blanco (maximálně 59 dní), reposado (2?11 měsíců), a?ejo (1?3 roky) a extra a?ejo (3?5 let).
Pokud chcete opravdu prvotřídní tequilu, vybírejte 100% blue agave s delší dobou zrání.
Neprávem opomíjený gin
Gin je u nás často přehlížen. Samotný se totiž pije zřídka a je spíš součástí míchaných nápojů, které se v Čechách pomalu učíme pít.
Gin se vyrábí z obilného lihu a speciální směsi bylin a koření, v nichž dominuje jalovec. Kolébkou ginu je Holandsko. Jistý profesor se snažil redestilací žitné pálenky s bobulemi jalovce vyrobit urologický lék. Jak je vidět, dopadlo to jinak. Do Anglie, kde gin prakticky zdomácněl a považujeme jej tam za místní specialitu, se dostal až později.
Rozhodně si nepředstavujte, že gin je konzervativní jako sama Anglie. I zde nalezneme zajímavosti a novinky. Posledním výstřelkem je třeba Beefeater 24. Ve směsi bylin a koření jsou zakomponovány čínský zelený čaj, japonská Sencha a grapefruitové tóny. Mimochodem Beefeeter je jediná internacionální značka London Dry Ginu, která se skutečně vyrábí v Londýně. Spojení London Dry Gin označuje, že při výrobě nebyl použit cukr. Průkopníkem a zakladatelem této receptury byl Alexander Gordon. Jeho značka Gordon´s je dnes nejprodávanějším ginem na světě.
Velkou stálicí na nebi ginů je Finsbury. Historie tohoto tradičního britského ginu sahá až do roku 1740 a lze jej dostat ve třech variantách s obsahem alkoholu od 37,5 % až po 60 %.
Gin se vyrábí po celém světě. Z amerických ginů stojí za pozornost třeba Seagram´s gin, který zraje v dubových sudech po whisky, a proto má světlou nažloutlou barvu a delikátní chuť se silnými citrusovými tóny.
Dejte ginu šanci! Namíchejte si některý z koktejlů a uvidíte, že si jej zamilujete.
Rum jedině z Karibiku!
Pokud za rum považujete tuzemák, tak zapomeňte všechno, co o rumu víte. Pravý rum se dělá z cukrové třtiny. Pravý rum, to je Karibik. Rum je základem jednoho z nejoblíbenějších, a přitom velmi jednoduchých koktejlů, Cuba Libre.
Rum se vyrábí buď přímo ze šťávy, která se vylisuje z cukrové třtiny (zemědělský rum), anebo z melasy, která je vedlejším produktem při výrobě cukru (tradiční či průmyslový rum).
Největším světovým producentem rumu je Bacardi. Firmu v roce 1862 na Kubě založil Facundo Bacardi y Maso, a byl to právě on, kdo položil základy výrobě rumu takového, jak jej známe dnes. Po převzetí moci Fidelem rodina zemi opustila a podnik byl znárodněn. Pod značkou Bacardi nalezneme mnoho různých rumů. Jedním z vrcholů je třeba Bacardi 8 Y.O, který zraje osm let v malých soudcích z bílého dubu. Zrání v subtropickém klimatu je podstatně (snad až dvakrát!) rychlejší.
Druhou kubánskou značkou, kterou lze rovněž považovat za synonymum pro rum, je Havana Club. Po revoluci nová vláda rozhodla, že právě Havana Club bude exportní značkou, a byl vybudován nový výrobní komplex. Podnik má díky tomu největší plochu sklepů pro zrání na světě ? 170 000 m2! Už víte, kde hledat kvalitní vyzrálé rumy?
Pokud hledáte opravdovou degustační specialitu, neměla by vaší pozornosti uniknout například guatemalská značka Zacapa. Jejím základem je třtina pěstovaná na vulkanické půdě a rum se vyrábí přímo z vylisované šťávy. Po destilaci rum dozrává v nadmořské výšce 2300 metrů v sudech po whisky nebo sherry. K dosažení dokonalé chuti se míchají rumy různých ročníků.
A jak s rumem nakládat? Bílé a mladší rumy se používají hlavně v míchaných nápojích. Déle zrající rumy se pak podávají čisté, anebo s ledem a plátkem citronové či pomerančové kůry.
Jak vybavit domácí minibar?
Každému chutná něco jiného, ale domácí minibar by měl obsahovat výběr destilátů na přípravu základních koktejlů a míchaných nápojů. Naprostým minimem domácího minibaru jsou: vodka, rum, tequilla a gin.
Vodka je základem mnoha míchaných nápojů. Jejich příprava je zpravidla velmi jednoduchá. Málo výrazná chuť vodky zaručuje, že při jejím míchání a kombinování málokdy uděláte chybu. Nebojte se experimentovat.
Druhým nezbytným destilátem je rum. Jako pokročilejší barmani budete mít jistě jak světlý, tak i tmavý, protože se oba liší svou chutí i použitím. Rum je skvělým základem pro mnoho long drinků, a právě koktejly z rumu patří mezi nejvyhledávanější.
Tequilla je populární hlavně kvůli samotnému způsobu servírování, které je společensky velmi atraktivní. Míchaným nápojům pak dodává vítanou exotickou chuť.
Poslední z řady základních alkoholů je gin. Kdo by neznal gin-tonic? Ale to je špička ledovce. Gin je jako koření, které umí dodat míchaným nápojům ten správný říz.
Tyto čtyři destiláty představují nezbytné minimum v domácím minibaru a na nějaký čas si s nimi vystačíte. Pokud vás ?mixologie? začne bavit, sami poznáte, co vám chutná, jakým směrem se chcete vydat a čím je bar třeba rozšířit.
Je libo něco silnějšího?
Mezi nejsilnější a zároveň legendami opřené destiláty patří absint. Pro absint je charakteristický pelyněk, anýz a fenykl, které mu dávají jak barvu, tak i chuť a sílu. Dříve se mělo za to, že pelyněk je zdrojem halucinogenních látek, a proto byl v mnoha zemích zakázán. Dnes už je pelyněk ?rehabilitován?.
Absint se vyrábí macerováním bylin v lihu a následnou destilací, která má zpravidla dvě či tři fáze, v jejichž průběhu se obměňují bylinky. Finální produkt je naprosto čirý bez jakéhokoli zabarvení a obsahuje tradičních 72 % alkoholu. Je podáván jako takzvaný bílý absint (blanche). Zelené zbarvení absint získává od chlorofylu z bylinek, které se v něm nechávají macerovat.
Absint se pije na mnoho způsobů. Základem je ředění s vodou. Francouzi tento způsob servírování nazývají louche (= kalit se). Voda se do sklenice s absintem lije přes kostku cukru, která je položena na speciální lžíci. Cukr totiž výrazně zjemňuje chuť nápoje. Sklenice na absint má zpravidla specifický ?baňatý? tvar.
